V roce 2011, v době vrcholící zlaté horečky, kdy cena zlata mířila k magické hranici dvou tisíc dolarů za unci, jsem se zúčastnil jednoho semináře. Pořádal jej nejmenovaný obchodník se zlatem. Budeme mu říkat třeba Zlatá fortna. Seminář vedl zakladatel firmy, který dovedně hrál na emoce účastníků. Ve zkratce jeho sdělení: Tiskne se moc peněz, brzy přijde ekonomické zhroucení, hyperinflace a nelze vyloučit ani závažný válečný konflikt. Lidé by měli nakupovat zlato, které jim poskytne ochranu. Mimochodem podívejte se na ty dvouciferné roční výnosy, které zlato stabilně přináší.

Na zlatých křídlech

Vrchol semináře pro mě přišel v okamžiku, kdy přednášející nechal kolovat „tabulku čokolády“ ze zlata. A přidal komentář: až se finanční systém zhroutí, odlomíte jeden dílek zlata, a půjdete na nákup.

Publikum souhlasně přikyvovalo. Neobjevila se žádná námitka, kritika nebo jiný názor. Vůbec nic. Na jedné straně to lze pochopit. Psal se rok 2011. Globální ekonomika se stále ještě vzpamatovávala z nejhorší hospodářské recese od takzvané Velké deprese ve třicátých letech minulého století.

Kavalérie statečných

Mnohem horšímu vývoji zabránily centrální banky, v čele s americkým FEDem. A to jen za cenu extrémních opatření. Všichni v místnosti měli finanční krizi v živé paměti. Navíc, když jste se v roce 2011 ohlédli zpět třeba pět nebo deset let, viděli jste, jak cena zlata rostla do výšin. Zatímco začátkem roku 2002 stála jedna unce zlata necelých 280 dolarů, koncem roku 2011 to bylo víc než 1500. Procentuálně to vychází na 18,3 % ročně. Moc hezký výnos. Přitom v létě 2011 cena zlata mířila k 2000 dolarům!

Graf: Cena zlata na desetiletém horizontu 2002 až 2011

Zdroj: World Gold Council

Jak to tedy je?

Zlato je tedy nejlepší investice, která přináší stabilní vysoký výnos, správně? Bohužel, informace podané na semináři byly neúplné, bez důležitého kontextu a nadhledu, a tudíž vyloženě nebezpečné. To, že cena zlata setrvale rostla deset let, přece neznamená, že bude růst i nadále. Ostatně vývoj po roce 2011 to potvrdil.

Teď se na chvíli zamysleme nad světem, v němž bychom museli za nákup zaplatit jedním dílkem zlata z naší čokolády. Je čas na trochu fantazie. Není to vůbec hezký svět: snahy centrálních bank o stabilizaci finančního systému nezafungovaly. Banky, jedna po druhé, bankrotují. Bankomaty přestávají vydávat hotovost. Vzhledem k tomu, že finanční systém tvoří krevní oběh moderní ekonomiky, s jeho kolapsem záhy kolabuje naprosto vše. Mezinárodní obchod prakticky ustane. Firmy nemohou financovat svůj export, o výplatě mezd svým zaměstnancům ani nemluvě. Lidé berou obchody útokem, brzy v nich chybí i to nejzákladnější zboží [proklatě, kam zmizel toaletní papír?!]. Rostou sociální nepokoje.

V průběhu následujících měsíců dochází k výraznému nárůstu počtu násilných činů, včetně vražd. Policie situaci nezvládá, k obnovení pořádku je povolána armáda. V médiích se spekuluje o tom, že vojáci brzy převezmou kontrolu nad parlamentem. Lidé se vracejí ke směnnému obchodu. Berete svou zlatou čokoládu a snažíte se své rodině opatřit nějaké trvanlivé potraviny a léky. Takzvaně pod pultem. Na cestě do obchodu vám ovšem cestu zkříží muž zahalený v kapuci. Viditelně zoufalý a nervózní, namíří na vás pistoli…

A strašení rozsáhlým válečným konfliktem? Mimo mísu. Jistě, konflikt nemůžeme jednoduše vyloučit. Může k němu dojít třeba v důsledku celkového hospodářského kolapsu, který jsme právě popsali. Ale přece jen, opravdu je nutné se takovým scénářem zabývat? Podívejte se na toto krátké video. Zlato opravdu nepomůže. Podle odhadů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) je dnes na světě víc než 14 000 jaderných střel. Od dob Hirošimy a Nagasaki lidstvo svůj jaderný arzenál výrazně vylepšilo. Nalejme si čistého vína – jakmile začnou létat jaderné střely, je po všem. Nezbývá než doufat v základní pud sebezáchovy lidstva. A také v to, že si lidé díky své vynalézavosti nakonec nestvoří Skynet.

Zamysleme se

Co si z toho všeho vzít? V případě realizace extrémních scénářů nám žádné bohatství tohoto světa nepomůže. Bohužel právě na základě těchto scénářů se zlato často prodává. Čest výjimkám. Celkově vzato, přestože byl pro mě „zlatý“ seminář místy doslova utrpením, nakonec byl i velkým přínosem. Ukázal mi způsob, jak o zlatě nikdy nepřemýšlet.

Abychom byli féroví, správný není ani opačný extrém. Tedy tvrzení, že zlato je pouhým přežitkem, který nemá v moderní době místo. A že tedy jako investice nedává vůbec žádný smysl.

Ve druhém díle se podíváme na několik tvrzení o zlatě, která se často objevují – jak ze strany lidí, kteří si zlato postavili na piedestal, a nyní se k němu bezvýhradně modlí, tak i ze strany zatvrzelých odpůrců. Podíváme se na ně bez emocí, čistě na základě faktů.