Pamatuji si živě, jak jsem před čtrnácti lety přišel na pobočku jedné velké české banky, s cílem založit si investiční účet a nakoupit pár akcií. Tenkrát to způsobilo menší poplach. Po delším čekání jsem dostal informaci, že mám přijít další týden, kdy bude přítomen příslušný pracovník. Celý proces založení účtu byl zdlouhavý a papírů také nebylo málo. Když bylo konečně hotovo, zjistil jsem, že na obchodní aplikaci si budu zvykat dlouho. Nebyla zrovna uživatelsky nejpřívětivější. A poplatky za nákup a prodej akcií? Všechno, jen ne nízké.

Střih, současnost. Sociální obchodní platformy typu Robinhood či eToro poskytují možnost založit si účet během několika málo minut. Administrativa je minimální, aplikace moderní, poplatky za nákup a prodej…nulové. A k tomu možnost sdílet své zkušenosti s mnoha dalšími investory. Vypadá to jako hotový ráj.

Bohužel, opak je pravdou. Přesně takhle totiž vypadá investorské peklo.

Nechci slevu zadarmo

Americká Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) před pár dny zveřejnila výsledky svého šetření (zde), v nichž se mimo jiné dočteme:

„Jeden z hlavních prodejních argumentů společnosti Robinhood spočíval v tom, že klientům neúčtuje poplatky za obchodování. Ve skutečnosti má ovšem ‚obchodování bez poplatků‘ jeden háček: Zákazníci Robinhood obdrželi horší realizační ceny (‚inferior execution prices‘) ve srovnání s tím, co by obdrželi od konkurenčních firem.“

Komise dodává, že „u větších objemů tento rozdíl v cenách převýšil poplatky, které si účtují konkurenční firmy.“ Jinými slovy, koupíte si akcie prostřednictvím platformy Robinhood s tím, že ušetříte peníze. Ve skutečnosti ale zaplatíte více, než kdybyste využili služeb nějakého tradičního brokera, který si transparentně účtuje poplatky za nákup a prodej cenných papírů, a přitom, na rozdíl od firmy Robinhood, dodržuje svou povinnost provádět pokyny klientů za nejlepších podmínek („best execution“).

To, že pánové Vladimir Tenev a Baiju Bhatt, kteří v roce 2013 Robinhood Financial LLC založili, nepočítali s provozováním neziskovky, je snad každému jasné. Na druhé straně fakt, že svým zákazníkům od samého začátku tvrdili, že za obchodování nic neplatí, zatímco je brali na hůl, se nedá nijak omluvit.

Nejde přitom jen o to, že obchodování bez poplatků ve skutečnosti není zdarma. Největší problém popsali regulátoři trhu v americkém státě Massachusetts (zde). Ve 23–stránkovém dokumentu se například uvádí, že Robinhood vystavil investory „zbytečným rizikům“, když 68 procent zákazníků, kterým firma dovolila využívat složité finanční instrumenty (opce), mělo malé nebo žádné zkušenosti s investováním. Jeden zákazník Robinhoodu, s nulovými zkušenostmi s investováním, provedl během šesti měsíců více než 12 700 obchodů. V průměru sedmdesát obchodů denně.

Regulátoři dále píšou, že Robinhood učinil z investování hru („gamification“).

Užitečný, ale stále idiot

Kam jsme se to dostali? S obrovským přispěním obchodních platforem typu Robinhood či eToro nám vyrůstá celá generace spekulantů a (řečeno politickým žargonem) užitečných idiotů. Mnozí lidé si přitom myslí, že se díky obchodování prostřednictvím platforem učí investovat. Ve skutečnosti se ovšem věnují takzvanému churningu a páchají finanční sebevraždu.

Na druhé straně, horečná aktivita spekulantů prospívá majitelům zmíněných sociálních platforem a také přináší zisky high-frequency traderům, kterým (nejen) Robinhood prodává pokyny svých zákazníků.

O roli high-frequency traderů si povíme někdy příště, nyní je čas na jeden příběh.

Epizoda I: Já letím…

Hrdina našeho příběhu se jmenuje Simon. Má dvacet let a studuje první ročník vysoké školy. Během pandemie covid-19 se začne zajímat o investování, stejně jako někteří jeho vrstevníci. Zakládá si účet u sociální platformy typu Robinhood či eToro.

Protože nemá s investováním žádné zkušenosti, sleduje, co dělají ostatní. K dispozici má seznam nejoblíbenějších akcií. K tomu pravidelně dostává nejrůznější investiční tipy. Také má možnost kopírovat portfolia těch nejúspěšnějších traderů, a to v reálném čase.

Udělá první nákup akcií „bez poplatků“. V aplikaci ve smartphonu se objeví konfety a záhy přijde gratulace k provedení prvního obchodu od platformy. V hlavě se mu rozezní song I Feel Good od Jamese Browna. Dobrý pocit a překvapivě i zábava!

Velice brzy vidí výsledky. Nakoupené akcie Tesla rostou jako raketa. Simon tedy udělá pár dalších obchodů, inspirován žebříčkem mezi investory populárních akcií. U některých pozic má zisky v řádu vysokých desítek procent, kterých dosáhl v krátké době.

Zanedlouho začne věřit, že za investičním úspěchem stojí jeho schopnosti a cit pro dobrý obchod. Je stále sebevědomější. Cítí se jako zkušenější investor, takže neváhá podstupovat vyšší rizika. Zkusí obchodovat s opcemi a rozdílovými smlouvami (CFD) – finanční páka je opravdu lákavá. Stejně jako poslední žhavé IPO.

Jako úspěšný investor se zapojí do diskusí na sociálních sítích. Zde tráví čím dál více času pokusy o zdůvodnění cenových pohybů akcií (jeho oblíbený sport má název „Proč dneska tak moc klesá / roste akcie XYZ“). To jej dále utvrzuje v jeho přesvědčení, že má své investice pevně pod kontrolou a přesně ví, co se na trhu děje.

Časem se Simon dokonce stane maličko arogantním, když si v diskusi na facebooku občas rýpne do legendárního Warrena Buffetta. Něco na způsob, že starý „Wóren“ nejde s dobou, když nekupuje firmy budoucnosti jako je Tesla.

Epizoda II: …ale nemám křídla

Přichází nějaké překvapení. Tím může být cokoli: nečekaný návrat inflace, razantní nárůst firemních bankrotů, pokles cen nemovitostí, bankovní krize v Číně. Nebo se může jednat o velice vzácnou, nepředvídatelnou událost s velkým dopadem, takzvanou černou labuť. Ostatně celá historie, a stejně tak vývoj v roce 2020 nám ukazují, že málo pravděpodobné události se dějí v jednom kuse.

Spouštěč samotný nás vlastně nezajímá, protože bývá…nepředvídatelný. Důležitý je pro nás důsledek v podobě strmě klesajících cen akcií a dalších rizikových aktiv.

Simon se podívá na své portfolio. Zjišťuje, že jedna jeho akcie se v rekordně krátkém čase propadla o devadesát pět procent. V médiích se píše cosi o vysokém zadlužení a blížícím se bankrotu. Finanční výkazy firmy Simon nikdy nestudoval, takže její vysoký dluh je pro něj překvapením. Také krvácí na CFDčkách. Zjišťuje, že finanční páka nenásobí jen zisky, ale i ztráty. A do toho „zařve“ jeho oblíbený trader, kterého tak rád kopíroval. Pět let se mu nesmírně dařilo, a najednou tento hvězdný obchodník nemůže obchodovat, protože…mu prostě došel kapitál.

A to je konec našeho příběhu. Zbývá už jen doporučit vhodný song. Nabízí se třeba Free Fallin‘ od Toma Pettyho.

Dlužno dodat, že se nejedná o žádné science fiction. Tento příběh je totiž tak starý jako burza samotná. Je prakticky jisté, že si jej i v budoucnu zažije na vlastní kůži celá řada spekulantů. A díky různým Robinhoodům jich bude víc než kdy dřív.

Nepřekonatelný střet zájmů

V zájmu majitelů platforem typu Robinhood či eToro je, aby zákazník obchodoval co možná nejčastěji. Stojí na tom jejich byznys model, a tomuto cíli samozřejmě přizpůsobují svůj marketing. Zkrátka aktivní, ideálně hyperaktivní klient je pro platformu největším zdrojem příjmů.

V zájmu racionálního investora je ovšem přesný opak – nákup cenných papírů na základě detailní analýzy a jejich následné dlouhodobé držení. Tímto střetem zájmů se dostáváme k churningu. Do středu terče pálí Jason Zweig ve své knize Ďáblův finanční slovník:

„CHURN (sloveso) = obchodovat tak často, že jediných kladných výnosů dosahuje brokerská společnost, která zpracovává pokyny. Zatímco dříve se churningu dopouštěli téměř výhradně burzovní makléři, dnes se z něj stala běžná forma finančního hara-kiri, kdy spekulanti, kteří sami sebe mylně nazývají investory, překotně obchodují zas a znovu. Za předpokladu, že jim na účtu zbývají ještě nějaké peníze, nazývají svou činnost tak, že se ‚učí obchodovat‘. Až stav jejich účtu dosáhne nuly, potom bude jejich vzdělání kompletní.“

Průšvih je, že se nemusí jednat „jen“ o hara-kiri finanční, jak ukazuje letošní případ dvacetiletého studenta Alexandera E. Kearnse, který prostřednictvím svého účtu Robinhood obchodoval s opcemi (zde). Ten spáchal sebevraždu poté, co zjistil, že je statisíce dolarů v minusu. Tragédií je, že Alex Kearns ve skutečnosti ve ztrátě nebyl. Kvůli nedostatečným znalostem finančních derivátů, v tomto případě opcí, špatně pochopil výpis.

Hra zdarma, která se prodraží

Sociální obchodní platformy tvrdí, že přispívají k finanční demokracii – zpřístupňují finanční trh mladým lidem, kteří by jinak do světa investic cestu možná nenašli. Vysílají přitom tento vzkaz: investování může být bezplatné, snadné a zábavné.

Bohužel to má ošklivou odvrácenou stranu. Za prvé, investoři jsou klamáni ohledně skutečné ceny prováděných obchodů. Za druhé, opce a další složité finanční nástroje v rukou nezkušených investorů vedou k tragédiím – lidským, potažmo finančním. Za třetí, možnost sdílet své zkušenosti na sociálních platformách je moc fajn, bohužel v praxi si investoři mezi sebou šíří spousty bludů. A konečně za čtvrté, seriózní investování není vůbec snadné a je spíše nudné. Spočívá ve vytváření dlouhodobých úspor v diverzifikovaných fondech (podílových či ETF). Případně je spojené s časově náročným studiem výročních zpráv a průběžných hospodářských výsledků firem, pokud investor nakupuje jednotlivé akcie.

Přesně jak říká Bill Brewster, příbuzný zemřelého Alexe Kearnse: „Toto je investování, žádná hra. Jedná se o životy lidí.“