Viděli jste tento graf? Letos je na sociálních sítích hodně populární…

Ukazuje dlouhodobý vývoj měnové zásoby v USA. Množství peněz měří agregátem M1, který zahrnuje oběživo, tedy bankovky a mince, a bankovní vklady, které lze okamžitě zpeněžit.

Do roku 2020 pozorujeme, řekněme, normální průběh. Poté ale graf šplhá do stratosféry s tím, jak se americká centrální banka (dále Fed) snažila podpořit ekonomiku v době pandemie nového koronaviru.

Mnozí si na tomto místě vzpomenou na Miltona Friedmana, držitele Nobelovy ceny za ekonomii. Konkrétně na jeho výrok, že inflace je „vždy a všude monetárním fenoménem“. Jinými slovy jediným důvodem, proč rostou ceny zboží a služeb, je zvyšující se množství peněz v oběhu.

Hyperinflace za rohem

Není se čemu divit, že se grafu chytl nejeden komentátor, investor nebo trader. Například autor tohoto textu píše: „Když si všimnete křivky, Federální rezervní systém vytiskl astronomické a disproporční množství peněz způsobem, který nemá v historii obdobu.“ Následně dodává, že jsme se dostali do „hyperinflačního období“.

Podobných článků je třináct do tuctu. A faktem je, že míra inflace nám v poslední době zrychluje. V Americe i jinde. Červnová inflace v USA dosáhla meziročně 5,4 %, což byl nejrychlejší nárůst od léta 2008. Takzvaná jádrová inflace, která nebere v úvahu kolísavější ceny energií a potravin, činila 4,5 % – zde se už bavíme o nejvyšší úrovni za posledních třicet let.

A teď pozor. Pokud jste charakterem zarytý pesimista, doporučuji skončit právě tímto odstavcem. Utvrdili jste se ve svém přesvědčení o blížící se finanční katastrofě a lepší už to nebude. Radši jděte dělat něco jiného. Tak třeba, kdy jste naposledy čistili svého Glocka devatenáctku?

Ostatní mohou pokračovat…

Jednoduchý příběh vítězí

Je přirozené, že rovnice graf M1 + vlivný ekonom = hyperinflace zaujme spousty lidí. Máme rádi jednoduché a přímočaré příběhy.

Háček je v tom, že graf je k ničemu. A nemyslím trochu, ale úplně. Proč?

V USA dlouhou dobu platilo, že ze spořicích účtů (savings accounts) mohl spotřebitel vybírat finanční prostředky maximálně šestkrát měsíčně. Spořicí účty tak nebyly zahrnuty do agregátu M1 – připomeňme si, že ten pracuje jen s bankovními vklady, které dostupnost peněz nijak neomezují.

Nicméně potom přišel rok 2020 a s ním nejhorší pandemie od dob takzvané španělské chřipky. V důsledku rozsáhlých lockdownů došlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a vlády po celém světě se uchýlily k mnoha výjimečným krokům. Američtí regulátoři se rozhodli pomoct domácnostem mimo jiné tím, že zrušili u spořicích účtů zmíněné omezení výběru.

Ze spořicích účtů se ze dne na den staly de facto účty běžné. Jejich reklasifikace vedla ke zkreslení peněžního agregátu M1.

Ale Fed tiskne, že?

Ano, tiskne. Abychom si udělali dobrou představu o rozsahu měnové expanze, musíme se podívat na agregát M2, který zahrnuje kromě oběživa právě i zmíněné spořicí účty a k tomu ještě fondy peněžního trhu. Ten žádnou reklasifikací zkreslen nebyl. Takže:

Nárůst je to stále svižný, ale už to není výlet do vesmíru jako v případě grafu M1.

Dlouhé čekání na inflaci

A pojďme si trochu zamotat hlavu. Fed má měnový pedál až na podlaze, ale to není žádná novinka. Vraťme se na chvíli do roku 2009. Administrativa prezidenta Baracka Obamy se tehdy potýkala s nejhorší finanční krizí od dob Velké deprese. Americká vláda byla nucena zachraňovat jednu finanční instituci za druhou (úspěšný program TARP), nezaměstnanost vzrostla na 10 % a téměř čtyři miliony Američanů přišly o střechu nad hlavou. Jak si čtenář patrně dokáže představit, Fed tiskl peníze…

V květnu 2009 vyšel v deníku The New York Times článek s názvem „Inflation Nation“. Napsala jej těžká váha ve světě financí, profesor politické ekonomie Allan H. Meltzer. Ten mimo jiné sepsal historii Federálního rezervního systému – jen samotný první díl má 800 stran.

Meltzer v textu připomněl sedmdesátá léta minulého století, kdy USA (a svět) trpěly slabým růstem, zvyšující se nezaměstnaností a svižně rostoucí inflací. Poté se vyjádřil k tehdejší fiskální a měnové politice slovy: „Pokud budou prezident Obama a Fed pokračovat na své současné trajektorii, můžeme se dočkat opakování těchto strašlivých inflačních let.“

Ke změně kurzu nedošlo, právě naopak. Jenže inflace se nekonala. Fed měl po roce 2008 problém vůbec dosáhnout svého dvouprocentního inflačního cíle.

Allan Meltzer byl jeden z největších odborníků na měnovou politiku, ale ani on křišťálovou kouli neměl.

Graf: Vývoj míry inflace v USA za posledních 20 let

Zdroj: U.S. Bureau of Labor Statistics

K čemu jsme dospěli

Za prvé, graf ukazující vývoj peněžního agregátu M1 je naprosto k ničemu. Je fascinující, že jej sdílelo tolik lidí, často s varováním blížící se hyperinflace.

Za druhé, graf M2 sice dává smysl, nicméně pro investory nemá prakticky žádnou hodnotu. Budoucí míru inflace z něj nevyčteme.

Za třetí, Milton Friedman se mýlil. Vztah mezi měnovou zásobou a inflací je mnohem složitější. Řečeno laicky, Fed tiskne již dlouho (déle než dekádu), ale vyšší inflace se Amerika „dočkala“ až v květnu 2021. Ve hře je evidentně více faktorů.

Za čtvrté, hyperinflační období je extrémně nepravděpodobné. Tedy s určitými regionálními výjimkami typu Venezuela. Smutným faktem je, že mnozí proroci hyperinflace neznají ani její definici. Nápověda: jedná se o nárůst cenové hladiny o více než 50 %…měsíčně!

Inflaci není dobré bagatelizovat

Současná vyšší inflace není po ukončení rozsáhlých lockdownů žádným bleskem z čistého nebe. Některé aktuální proinflační faktory mají přitom dočasný charakter. Narušené dodavatelské řetězce se časem stabilizují a svižný růst cen komodit a materiálů nebude pokračovat donekonečna. Navíc síly, které v minulosti působily výrazně proti inflaci – globalizace a nové technologie – nikam nezmizely.

I přes výše uvedené by neměl investor brát inflaci na lehkou váhu. Inflace vždy patřila a nadále bude patřit mezi hlavní rizika. Správný přístup tedy rozhodně nevypadá takto:

Jak kdysi trefně poznamenal Yogi Berra, předpovídat je těžké, zvlášť když se jedná o budoucnost. Nikdo přirozeně nemůže vědět, jestli je aktuální vyšší inflace (nejen) v USA krátkodobým fenoménem, nebo něčím, s čím se budeme potýkat delší dobu.

Platí, že racionální investor by měl mít vypracovaný investiční plán, který počítá i s inflačním scénářem. Na toto téma by se dalo psát dlouho, nicméně hlavní obrannou linii by měla tvořit akciová složka. Akcie sice v důsledku své přirozené vysoké volatility neposkytují perfektní ochranu před inflací – myšleno každý jednotlivý rok – nicméně na delším horizontu přesvědčivě prokázaly schopnost generovat štědré nadinflační výnosy.

Investoři mohou zvážit i menší komoditní složku, která může portfolio vůči inflaci „pojistit“. V mnoha případech přitom není fyzický nákup komodity (například zlata) zdaleka to nejlepší či nejefektivnější řešení. O tom ale někdy příště.