Na serveru iDnes.cz se minulý týden objevil článek, který mohl snadno vyděsit nejednoho investora. Nesl chytlavý titulek „Těsně před kolapsem? Na burzách roste obrovská bublina, varují analytici“. A já se, poněkud neskromně sám sebe, ptám: Je čas opustit loď a prodat akcie?

Nebudu čtenáře napínat: Jsem přesvědčen o tom, že zmíněný článek má pro investora hodnotu, která se dá naprosto přesně vyčíslit: NULA.

Článek mimo jiné cituje Jeremyho Granthama, velice úspěšného a ostříleného investora, který říká, že akcie jsou extrémně nadhodnocené a investoři se chovají hystericky. Současnou situaci přirovnává k internetové horečce z devadesátých let, takzvané dot-com bublině.

Teď pomineme fakt, že překlad Granthamových slov je v článku místy špatný. Přeložit „frenzied issuance“ jako „šílené emise“ je skutečně výstřel mimo. To je ale zrovna nejmenší problém.

A v čem vězí ten největší? Článek vytrhává slova Granthama z kontextu. A nemyslím trochu, ale naprosto dokonale. Čtenář může na jeho základě snadno dospět k závěru, že musí okamžitě prodat všechny akcie, protože těžké váhy na Wall Street opouštějí loď. A přitom samotný Grantham pouze upravil svou investiční strategii a vesele investuje dál. Pokud by autor zmíněného článku na iDnes četl esej celou, musel by ještě uvést několik extrémně důležitých věcí.

Především Grantham neříká, že celý akciový trh je jedna epická bublina. Mluví konkrétně o amerických růstových a jmenovitě technologických akciích. Na druhé straně říká, že levné jsou „tradiční hodnotové akcie po celém světě“ a také rozvíjející se trhy. A přestože zmíněné technologické akcie považuje za předražené, neříká, že je investor nemá držet vůbec. Doporučuje je v investičním portfoliu podvažovat. Grantham hraje naprosto fér a narovinu píše, že je extrémně těžké, ne-li nemožné odhadnout vrchol jakékoli bubliny. A uvádí příklady z vlastní zkušenosti. V devadesátých letech minulého století předčasně prodal americké technologické akcie, už v roce 1997. Následně další roky „s hrůzou sledoval“, jak pokračují ve svém letu do stratosféry. Stejně tak předčasně prodal japonské akcie v letech osmdesátých.

Takže co by si měl vlastně investor z Granthamovy eseje odnést? Rozhodně ne to, že by měl okamžitě prodat všechny akcie. Měl by si odnést fakt, že časování trhu je extrémně náročná disciplína, ve které nevynikají dokonce ani ti nejlepší a nejzkušenější. Měl by vyhodnotit své investiční portfolio a zjistit, jestli nedrží příliš velkou část v technologických (a vůbec růstových) akciích. Měl by se ujistit, že jeho portfolio zahrnuje hodnotové akcie a akcie rozvíjejících se trhů, které jsou relativně levné.

Je prakticky jisté, že Granthamova doporučení, přestože dávají smysl, budou mnozí investoři ignorovat. Představte si investora, který má velkou část svého akciového portfolia zainvestovanou v technologických akciích typu Apple či Microsoft. Tyto akcie mu v posledních letech přinesly velice štědré výnosy. A teď je má (částečně) prodat a nakoupit hodnotové akcie, které si vedly nesrovnatelně hůře. Chce se po něm, aby prodával nedávné vítěze a nakupoval nedávné poražené. To může doslova bolet. Mnozí si tak radši najdou důvod, proč to nedělat. Jako například tento uživatel sociální sítě Reddit, který Granthama komentoval:

A jasno má i další uživatel 😊

Díky za přečtení!